LOKET-Vernisáž

 Loket je zajímavé, krásné město, ve kterém žijí zajímaví, krásní lidé a mezi ně řadíme známý umělecký rod Sobotů. Pan Sobota nám udělal radost, protože nás požádal o zahrání na vernisáži výstavy uměleckých knižních vazeb v místní knihovně. My chlapi, co spolu hrajeme, jsme všichni poměrně gramotní, a tak jsme byli pro.

Takto to začalo...

Takhle to pokračovalo...

Pan Sobota (zcela vpravo) napjatě sleduje, zda-li si Da-li vzpomene i na poslední sloku

Dalimu to šlo jako za mlada a ostatní nezůstávali pozadu, jen kdyby ten hic nebyl tak pekelnej. V Lucerně je to prý nemlich to samý, tak máme aspoň natrénováno :-) 

Některé fanynky zjevně nevěřily svým očím (uším)

Pan Sobota předává jmenovací glejt cechu panu Hodnému (ten se pokorně kácí k pokleku, ale meč absentoval, tož se zase úspěšně postavil), Harýci se žulí, protože mu ten čestný titul přejí!

(mám jednu ruku dlouhou) Paní Sobotová byla šaramantní jako vždy

Pan Sobota nás odboural zajímavostí o překladu Havrana od A.E.Poa do češtiny, který spáchal J.Váchal. Ten prý dovedně přeložil "Never more" jako "Prd" a ještě ho tam graficky vypodobnil. Od toho dne špatně spím, a tak jsem si dal za úkol, že při příští návštěvě musím zjistit, kterak ta grafická značka vypadá. Nu což, člověk nepotřebuje vznosné cíle, hlavně, že nějaké má!

Na závěr zahrálo torzo skupiny ČTYŘI PÁNI, aktualizováno na DVA PÁNI

Jan Sobota se tváří velmi komisně, ale kdo ho zná, tak ví...

Po hraní a prohlídce krásných knih jsme se odebrali na blízkou restaurační zahrádku, jedli, pili a poslouchali ekonomickou dišputaci, kterou tam vedli spolu (a trochu proti sobě) Petr Sláma a Roman Tichý. Nemám pocit, že jsme tam něco vyřešili, ale smíchy nás bolelo břicho!

Závěrem se sluší poděkovat panu Sobotovi za pozvání a konstatovat, že to byla fajnová akcička.

Jeremy Krabat