Přesilovka v Lokti

Loket- nádherné historické malebné město, stojí za to udělat si tam výlet. Obzvlášť, když tam na náměstí hraje grupa veselých muzikantů scuknutých pod jménem Hary Phill Band a okolo jsou prodejní stánky. Všechno bylo super, až na počasí. Bylo chladno, na dechy se hrálo s nejvyšším sebezapřením, prostě to neladilo, tak jsme hráli SSF (samé staré fláky) na strunatý nástroje. Lidí bylo velice poskrovnu, ale hráli jsme rádi, páč a jelikož ty písničky máme rádi a jsme spolu rádi a vůbec jsme takoví budhističtí...

Náš mástr of bend Fanda je nejen virtuózní hráč, ale má i dar, některé texty dotvářet scénickou akcí. Třeba tuhle tenkrát. Hráli jsme píseň "Mám obě ruce levý" a Fandovi upadla trumpeta. Zvedl trumpetu a z ní upadlo dusítko. Zvedl a zpět nainstaloval dusítko a vypadl mu nátrubek. Když nebesky trpělivý tu zpropadenou trubajznu zkompletoval, tak mu spadl kytarový prstýnek. Franta se zachoval jako naprostý kliďas a místo usedavého pláče (takhle bych to řešil já) píseň v klidu dohrál.

Po hraní (dcera by řekla po vystoupku) jsme se přesunuli do parčíku nad amfiteátrem, kde jsme zahudlali při zahalování (když se má něco odhalit, tak se to musí nejdřív zahalit, to dá rozum!) pamětní desky známého loketského malíře, jehož jméno je mi teď neznámé...pauza...tak jsem šmejdil po netu a už vím: Vnučko! Fanda na podiu taky marně vzpomínal, zkoušel jména jako Strýček, Synovec, Syreček, ale k Vnučkovi se nedopídil. Sešlo se tam víc lidí než na námku, kolovala tam flaška whisky a panovala dobrá nálada. Nezbývá než dodat, viva Loket! Díky a zase někdy příště!