citát:

Žádnej neví kde jsou Domažlice...

Žádnej neví kde jsou Domažlíce!

Žádnej neví kde jsou doma žlíce!!

Ani máma s klukama, a tak žerem rukama!!!

konec citátu

Po absolvování trasy Horšovský Týn-Domažlice-Kdyně-Rýzmberk jsme se ocitli v překrásné romantické scenérii, nad kterou ční zřícenina hradu Rýzmberk (prosíme nekouřit, bývala tu prachárna a je zde velmi nebezpečno...)

Kousek pod ní se ocitáme v lesním divadle z padesátých let. To, že to není jen tak nějaké obyč  letní kino, je jasné při objevení předimenzované betonové nápovědní budky před pódiem. Tenkrát mysleli asi na vše. Západní, kultuře nepřející agent mohl postřílet celý divadelní soubor, ale nápovědu by bez použití granátu či lsti neskolil. Byl jsem z toho tak vedle, že jsem si budku zapomněl vyfotit.

Od 15:03 hodin (ano, to byl avizovaný čas startu!), se na podiu střídala různá hudební uskupení. Museli jsme uznat, že dramaturg pečlivě vybíral a byl poměrně úspěšný ve snaze nepozvat sem nějakého šudlila. Amfiteátr byl slušně zaplněný navzdory zimě, která rozklepala snad každého teplokrevného tvora. 

Po zkoušce v hlubokém lese jsme se po šesté hodině PM (chodím na anglínu, víme?) konečně nahrnuli na praktikáble a pan konferenciér Štěpán Podéšť nás mohl uvést.

K naší radosti s námi po dlouhé době opět hrál Adam (ganc vlevo) a ke klarinetu přidal bicí krabici, kterážto se zove Rockbag. Pro neznalé- je to ta hranatá věc, na které sedí a dělá jako by nic a ono přitom je to paráda! Dokonce pomocí tajného přípravku (mikrotenový pytlík) dokáže i štětky!

Daliho musíme pochválit a po zádech poplácat, páč nezapomněl jediný text a zpíval jaksepatří!

Ano, to je onen amfiteátr (na nápovědní budce sedí děcka koledující si o vlka, takže není bohužel vidět, ale co by člověk čekal od nápovědy....musí být slyšet a ne vidět!). To důležité je ale vidět: vystupující kapela a diváci-hrdinové, kteří vydrželi nemravnou kosu a neodešli (některé jsem trochu podezíral, že přimrzli a tak nebyli toho ani schopni...)

Něco vám povím: až po nás někdy budou chtít , že máme hrát a bude to třeba v nádražní hale nebo v obecní hasičárně a zjistíme, že to bude zvučit Jiří Mašek, tak půjdeme bez obav a rádi, protože tak skvělý zvuk, který nám on vykouzlil, se často neslyší. Bravo Mašek,bravo!!! A díky!

Tenhle jezevčík mne fascinoval. Připadalo mi, že se mu tahle kapela (Stráníci) nezamlouvá, tak popad do držtičky kámen a vzhledem k tomu, že takový psíček daleko nedohodí, tak jim aspoň ten kámen přinesl na podium! Poté se okázalo, že je to jejich hafan, takže k mé lítosti moje dedukce padla.

Jimi Bozeman a The Lazy Pigs. To jsou původci toho, že jsme mrzli v lese až do konce, páč jsme si je nechtěli nechat ujít. Je to kapela k sežrání a to nemyslím jen půvab vynikající kontrabasistky Svatky Štepánkové (P.R.S.T.) Další muzikanti totiž byli (pro přehlednost jen příjmení): Vokurka, Malina, Jahoda! Doufám, že Bozeman v anglíně taky znamená něco k jídlu!

Po akci se obyčejně muzikanti a jejich Lidušky (kampak jste se nám tentokrát schovaly?) scházejí v hospůdce na takzv.džemsejšnu. Společným hraním vyplavují emoce a zaplavují se pitivem. Podle Štěpánovo instrukce jsme hledali toužebně nálevnu, obešli jsme třikrát Kdyni, aby jsme zjistili, že ta správná je přes ulici u hotelu, kde máme spadlo. Inu a dál dle zajetého scénáře: pitný režim, hraní, historka, hraní, režim, hraní... atd.

S takovými muzikanty je radost nejen si zaknedlit, ale i pokecat. Nejtrénovanější kolíci pařili až do ranní čvrté, ale kam se hrabali na Slávka Janouška, který pak ještě s Vondrákem vyrazil hledat jiný otevřený bar.

Co dodat? Akcička to byla fajná, já jsem dokonce i ochoten zapomenout na chybějící čárku v programu Guláše na Kdyňských stránkách. Díky tomu tam najdete novou kapelu s lákavým názvem: Stařenky Hary Phill band.

Takže díky a bylo nám potěšením!