Pět křížků Bila Nekvapila

Bratr našeho kapelníka, který sídlí na jihu Čech má několik identit. Bil Nekvapil, Boban Petrovič, Petr Kůs, Štajner a další. Proč, to nevíme, třeba před někým (nebo nějakou) prchá. V každém případě se mu povedlo díky vzorně vedenému životu a opatrnému přecházení silnic hezky po přechodu, dolopotit se do věku padesáti jar. Pozval si nás, aby zahnal chmury a závratě z tohoto vysokého čísla.

Trachtace na Bilovo počest se odehrávala na statku v jihočeské obci s mnohoslibným názvem Uzenice. 

Na místě už žhavili nástroje kolíci ze známé grupy Kramle. Byli k neutahání, ale to jsme jim neměli za zlé, páč se moc hezky poslouchali.

Kdo si počká, ten se dočká! Dostali jsme se k lizu až večer

Fanda pojal úmysl splnit oslavencovi jeho dávný sen. Už je to třicet zim, podzimů i ostatních ročních období, kdy Petr vyprávěl příhodu, která se mu zdála. Viděl ve snu, kterak HPB zpívá dlouze a tklivě: Na dně norských fjordů leží mrtvola, kolem potlouká se hrabě Drákula....a tak kolem dokola, až najednou vyskočil náš kamarád Roman Tichý a zařval :Catfish for supper!  Tím ten brutální sen skončil, a jak jsem už napsal, Fanda se rozhodl splnit Petrovi jeho sen tím, že mu ho zahrajeme v reálu.

Na dně norských fjordů leží mrtvola, kolem potlouká se hrabě Drákula...Na dně norských fjordů leží mrtvola, kolem potlouká se hrabě Drákula...Na dně norských fjordů leží mrtvola, kolem potlouká se hrabě Drákula...Na dně norských fjordů leží mrtvola, kolem potlouká se hrabě Drákula...Na dně norských fjordů leží mrtvola, kolem potlouká se hrabě Drákula...Na dně norských fjordů leží mrtvola, kolem potlouká se hrabě Drákula...Na dně norských fjordů leží mrtvola, kolem potlouká se hrabě Drákula...Na dně norských fjordů leží mrtvola, kolem potlouká se hrabě Drákula...

CATFISH FOR SUPPER!!!!

Petr koukal jako z jara, protože si svůj dávný sen už nepamatoval! Prostě nevěděl, která bije, tak jsme mu museli sáhodlouze vysvětlovat, jak je šťastný člověk, když se mu setsakra splnil jeho sen! (ještě, že se mu nezdál nějaký eroťák)

Na statku bylo fajnově, ať už v exteriéru nebo foxteriéru

Velmi se mi líbilo, když chlapi z Kramlí (nezní to moc aristokraticky?) měli roupy. Kytarista po dvoře vedl kolegu Martina, který měl velké černé brýle a evidentně byl slepý. Potáceli se dvorem, slepec byl starostlivě upozorňován na nerovnosti a překážky v cestě - bacha vole, schod... když tu ten nebohý zvedl hlavu k nebi a řekl: Hele vole, májka! Jak to, že jsme ji ještě neporazili?  Jeho průvodce ale z role nevypadl a zařval: Zázrak! Slepec vidí májku!!!  Martin byl neuvěřitelný, po kompletně  propařené noci byl ještě schopný ráno bavit ty zbabělce, kteří prd vydrží a jdou trestuhodně ve čtyři ráno do hajan. To byla darda!

Dopoledne jsme ještě zkoušeli a o tom pojednává komix s názvem "Story pejska z Uzenic"

Bylo to moc fajn, děkujeme všem za atmošku, Bobovi za pozvání (i když se prořekl, že stačilo poslat dárky poštou....), panu Lávičkovi, či jak se onen tolerantní majitel nemovitosti jmenuje, za azyl, zdravíme Kramle! 

Jeremy Krab