Něco málo o trémě

27.1.2011- Vzpomínám, že v počátcích mého snažení o veřejná vystoupení mne sužovala ukrutná tréma. Nekontrolovatelný třes nohou, rádoby mazácký výraz vyděšeného obličeje, rozklepaný hlas...fujtajbl krusajs element, nebylo to příjemný, ale byli na tom někteří i hůř! Kdysi při vystoupení jedné ostrovské kapely ta dorota tréma tak překvapila hráče, že mu na malinkatou chvilinku povolil onen legendární sval (nemyslím sigma pumpu proklatou-srdce!) a on se znečištěn po písničce musel odkolíbat z pódia hezky bokem krok-sun-krok řkouc: "Takhle chodil Čéplin!"  Holt umění vyžaduje oběti.

Když už jsem takhle rozjel, tak vám taky řeknu, co na sebe práskl jeden z Harýků. Měl před sebou první vystoupení se svou tehdejší kapelou a když uviděl plný sál diváků, tak ho ona zlopověstná tréma natolik sebekriticky zdrbla, že šel a koupil si na sebe vstupenku! Netuším,jestli se mu to v honoráři vrátilo, ale historka je to úžasná, kam já se na něj třesu se svým třesem!