6.2.2011 - Taneční skupina roku v televizi

 V minulé reportáži (chi) jsem psal o televizním natáčení a včera jsem shlédl v telce finální podobu akce. Konečně jsem pochopil správnost a platnost označení TV jako "továrny na sny." Rozdíl mezi tím, co si mé laloky v lehce našedlé kůře zapamatovaly a tím, co běželo v mé Šarpce byl veliký.

Moderátor -mimochodem v mé verzi vtipný a zábavný- byl lehce komisní, ještě že jeho kolegyně zůstala stejně půvabná, jak jsem si ji mlsným pohledem poměřoval na Barrandově. Vystoupení školaček z prvního stupně pod názvem Fajf enžls jsem zahrnul do škatulky vysílání pro pedofily. Kulil jsem oči nad naší trestuhodnou ignorací, se kterou jsme si ve studiu nevšimli Mistra Karla Gotta...jak je to možné? Lalok mi poté připomněl, že Kája se předtáčel o den dříve, takže jsme utřeli slzu a nudli. Jiřík Kornů mluvil v TýVí jak kniha, tam jsem si uvědomil, jak důležitý nástroj jsou nůžky a nekompromisní střihač, žádné ééé a nic, to se nekonalo. Jen pro pořádek. Jiříka (znám ho tak dlouho, že mám nárok ho tak jmenovat) mám v oblibě, třeba za 4tet ho musím jen chválit!

Dcera Eliška paštikovala (vysvětlení: vyjadřovala nelibost), že její skupině vystříhli ty nejšťavnatější kousky z tancování, ale to pokládám za výsledek spravedlivého rozhořčení nad tím, že nevyhráli.

Já jsem byl nakonec přeci jen spokojený, protože nás kamera dokonce třikrát v záznamu lízla a ani na jednom záběru jsem se nerýpal v nose. Dohromady to trvalo asi tři vteřiny, ale historie se neptá jak dlouho, ale jen- byl jsi tam či nebyl?   Byl! 

Jeremy K.